Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vladimír Hulec: Jiný divák

28. 11. 2008

 Vladimír Hulec: Jiný divák

Před delší dobou jsem na stránkách tohoto listu plédoval za „jiné divadlo“. Divadlo, které by si kladlo „jiné“ cíle a pracovalo „jinými“ prostředky. Takové divadlo by vystoupilo z divadelních sálů, vytvářelo inscenace jako události a žilo nespoléhajíce se na pravidelný text, ustálenou formu a předem dané ekonomické podmínky. Třeba by bylo úplně tradiční, formálně dokonalé a precizní, anebo naprosto novátorské a nedotažené. Mohlo by být politické i zcela apolitické, svaté i světské, vulgární či vznešené, šílené, divoké, technicistní či jakkoli jinak postmoderní. V žádném případě by však nepodléhalo tlakům banality, peněz a popularity. Za těch sedmnáct let od přeměn společnosti se taková divadla, divadelní soubory i tvůrci u nás objevili a objevují. Dokonce je jich možná stále víc – TNF, Buchty a loutky, Continuo, Bohnická divadelní společnost, Moving Station, Alfred ve dvoře, Archa, Ponec, NoD, Divadlo 29, KS Aréna, Divadlo u stolu, Farma v jeskyni, Krepsko, Ježek a čížek, Deja Donné, La Fabrica, Letí, Vosto5, současné Divadlo Komedie, Dejvické divadlo, Rybanaruby, Střežený Parnass, festival 4 dny v pohybu, různé site-specific projekty či projekty sociálního divadla. A to vybírám jen namátkou. Přesto divadlo „jiné“ není. Stále je většinovou společností, politiky a úřadníky vnímáno jako „nadstavba“, zábava, jako něco, co otravuje a co se musí obhájit návštěvností a diváckým zájmem. Do divadel stále chodí ten samý okruh diváků, každý na „ten svůj“ obor a žánr. Svět divadla je stále týž. Nedávno jsem však byl v pražském Paláci Akropolis a zažil tam příjemný kulturní šok. Na Divadelní Match, ve kterém se střetly současné mladé kabaretní scény Prahy, bylo vyprodáno! A co víc: v sále byl úplně jiný typ diváků, než na jaký obvykle narazím, ať jdu do Národního divadla, do Kalichu, do NoD nebo přijedu na Ost-ra-var. Tito diváci se nezajímali o problémy divadla jako takového, je nezajímala nejnovější verze Čechova či nová tvůrčí vývrtka Michala Bambuška (i když jistě někteří z nich k těmto tématům časem dojdou). Současně ale nebyli zmanipulovaní masáží reklam, celebrit a efektní, u nás dnes tak rozbujelé bollywoodské divadelní podívané. Ti přišli za kreativitou jako takovou. Čišela z nich divadelní nezatíženost, bujará životní energie, byla poznat inteligence, kulturní cit a vkus. Přišli za atmosférou, za generační a názorovou spřízněností, za aktuálním, živým divadelním zážitkem. Bez ohledu na žánry, formy, existenční (ne)jistoty. Něco podobného se opakovalo na festivalu Farmy v jeskyni na Smíchově. A – abych nemluvil jenom o letošku – něco podobného se děje i ve stanu Divadla Vosto5 třeba na hradeckém Open Air. Tak trochu mi to připomíná dávné časy Dobešky, když tam začínalo Divadlo Sklep, nebo Domu umění v Brně, když tam působila Husa na provázku. Možná tudy vede cesta toho „jiného“ divadla: oslovit „jiného“ diváka. Nebát se vyhnat toho současného z klidu jeho předplatných, chce-li, nechť si sedí před svými televizemi a u svých ledniček, a na jeho místa otevřít divadla studentům, klubistům, rebelům, srandistům, mladým intelektuálům a zamilovaným párům. Objevit jim dobrodružství a magii světa zvaného divadlo. Je jich dost a přijdou. Někde se to už děje… 

vloženo: 8.6.2007

(cached, 27.11.2008 21:57:14)  

________________________________________

Divadelní noviny, Celetná 17, 110 00 Praha 1, ČR, divadelni.noviny