Jdi na obsah Jdi na menu
 


AUTORSTVÍ BOHNICKÉ DIVADELNÍ SPOLEČNOSTI ® a STUDIA CITADELA

 

Studio Citadela

a

Bohnická Divadelní Společnost ® original…

 

…kdože to založil?!

 

Mé kolegyni, Vendule Březinové – Kodetové, bylo v době, kdy jsem o BDS hovořil poprvé, s přítelem, MUDr Petrem Rákosem, cca 12 let. Dnes tvrdí, že ji založila ona sama a Petr ani já jsme vlastně nikdy neexistovali. 
Citadelu jsem si doslova vysnil, pojmenoval a spolu s pár zapálenými šílenci i postavil - po 4 letech stavby jsem otevřel vše, kromě zkušebny v suterénu - kafégalerii, ateliér, dvorek, wc, kanceláře sdružení a zázemí. Překonal jsem desítky podmínek, připomínek a povolení hygieniků, hasičů, svazu invalidů apod. /1997/ Hodně lidí mi pomáhalo. (Za všechny: Zuzana Krejzková, kostýmní výtvarnice, míchala odstíny maleb v kavárně, sama pak obkládala bazénovými minidlaždičkami bar, 
Nejhodnější Medvídci dřeli jako Ukrajinci - rozebrali celý stařičký nákladní výtah, likvidátoři, Štěpán Jiřík, náš herec, našel při výkopu kanalizace prasečí kost, vyběhl na ulici a křičel, že našel lidskou kostru a že už se tam nikdy nevrátí.)
To hlavní, suterénní zkušebnu a divadélko, jsem po mnoha letech práce, díky zájezdu na festival v Münsteru, mohl dostavět a připravit ke kolaudaci. V Münsteru jsme zazářili na světovém festivalu Art and Madness a ještě jsme dostali 3.000,- Euro. (Nechat jednání na p. Kodetové, nejeli jsme nikam, ona, ač mluví dobře německy, odmítla s pořadateli, po celou dobu příprav, i poté, co jen kvůli nám dorazili do Prahy, mluvit. Že se prý s blbci bavit nebude. Zbylo to na mně ale jelo se. Za honorář z festivalu se udělala vzduchotechnika, wc, ozvučení a divadelní světla.
Ty 3.000,- Euro, to byla poslední částka z milionové investice na stavbu Citadely. Legrační je, že ty peníze jsme nikdy neměli, téměř všechny investice jsme nahradili vlastní prací. Paní Kodetová vždy jen naleštěnou špičkou botičky urovnala rohožku, zkritizovala nás a to byla celá její fyzická pomoc. V životě jsem nezažil, že by vzala do ruky aspoň smeták. Zkrátka, královna plesu – jak sama ráda říkala. Po deseti letech stavby se schylovalo k slavnostní kolaudaci a otevření zkušebny pro veřejnost. Jenže, těsně před kolaudací, jsem byl pěti ženami, v čele s Vendulou Kodetovou a Ivanou Hessovou, zbaven předsednictví sdružení. Nabízel jsem rezignaci po kolaudaci - ne. A tak jsem sdružení opustil raději sám. 
Následovala kauza s mým zfalšovaným podpisem na „příjemce“ grantu Ministerstva kultury, Volali mi, že sdružení neodeslalo povinnou "příjemku" ke grantu. Sdělil jsem jim, že nejsem předsedou, ani řadovým členem sdružení. A za pár dní volali znova: kdosi do podatelny příjemku doručil s mým podpisem. Žádali mě, ať přijdu podpis ověřit nebo vysvětlit. Domníval jsem se, že to je konec podvodů V. Kodetové, a konec Citadely. Ztráta důvěry atd. Bylo mi hrozně, ale musel jsem tam jít. Podpis se vyznačoval čitelnými znaky Vendulina rukopisu, Napsal jsem prohlášení, že podpis není můj, že je to falzum – už kvůli datu. Jinak bych vypadal jako idiot a podpis by byl stejně neplatný. V. Kodetová tam pak přivedla svého milence, jenž „svědčil“, že jsem návratku před ním podepsal a výsledek byl ten, že právní oddělení Ministerstva kultury doporučilo s tím nic nedělat. Prý si nepamatuji, že jsem to podepisoval. Po ukončení členství?! Pro právníky MK je tedy zfalšovaný podpis, s neplatným datem pod částkou 250.000,- Kč prkotina a nestojí za řeč. Grant byl vyplacen.
Pak následovalo zcizení identifikačního čísla našeho nového sdružení na Ministerstvu vnitra. Vendula Kodetová zaslala na Ministerstvo vnitra zápis schůze sdružení Studio Citadela, že zakládají nové sdružení pod jménem Bohnická divadelní společnost. Úřednice Kodetové zavolala, že to nelze neboť takové sdružení je už založené. Ale jestli se jedná o toto nové sdružení a změnu adresy a předsedy, že to lze. Kodetová ji nevyvedla z omylu, že jde o jiné, cizí sdružení a nechala moje nové sdružení přepsat na svou adresu, pod svým jménem. Úřednice, zřejmě zcela zmatená to drzou lží, změnu provedla. Naše IČ se tak rázem přestěhovalo, bez mého vědomí, na jinou adresu, a předsedou sdružení se místo mne, rázem stala Vendula Kodetová – ač s naším sdružením neměla absolutně nic společného. Přišel jsem na to zcela náhodou, na internetu. Když jsem si to přečetl, volal jsem na Ministerstvo vnitra, že tam mají chybu. Odpověď zněla, že ne, že to bylo řádně oznámeno a potvrzeno členskou schůzí Studia Citadela. Začaly se mi klepat kolena, dostal jsem zimnici a skoro to se mnou šlehlo. Když jsem se vzpamatoval, zavolal jsem příteli právníkovi, který Vendulu znal. Ten hlesl jen: „Bože! Dyť ji můžou zavřít.“ A úřednice mi poradila, abych poslal zápis z naší schůze, ve kterém žádáme o opětovnou změnu na původní adresu. sídla. Myslel jsem, že jsem se už dokonale zbláznil. Policie celou věc odložila s tím, že jsem neprokázal majetkovou škodu. Uvedl jsem pouze, že za dobu zhruba 4 měsíců mohli udělat nějaký podvod, jménem našeho sdružení a já o tom dosud nevím. To jim bylo málo. Ukázali mi trestní zákoník a poslali mě domů. 
To, že jde o padělání veřejného zápisu či listiny, je vůbec nezajímalo. (Tohle mi rozum nebere, ale je to tak. Když se k tomu, v tomhle státě, chladnokrevná sociopatka rozhodne, ukradne vám klidně i IČ. Právník řekl: „Podáme stížnost na Českou policii.“ Bylo na to 14 dnů. Já už jsem se tím ale nechtěl dál špinit a prošvihl jsem termín. 
U toho však nezůstalo. Chtěl jsem si požádat o ochrannou známku pro název „Bohnická divadelní společnost“. Můj kamarád právník mi to kladl na srdce už před mnoha lety. Bohužel jsem jej tenkrát neposlechl – neměl jsem nikdy zbytečné 4 .000,- Kč. Zbytečné by nebyly. Zjistil jsem, už pozdě, že tak již učinila Vendula Kodetová, což byla sprostá a vybíravá krádež. Ona neměla tu slušnost se mě zeptat, co na to já, jako autor názvu, říkám – jestli s tím souhlasím. Rozhodl jsem se k protiútoku proti této zlodějně. Získal jsem písemné svědectví pěti, na sobě nezávislých, odborníků. Ředitele Bohnické léčebny, šéfa divadla Za plotem, lékaře, hlavního ošetřovatele, šéfa tvůrčí skupiny dramatického vysílání ČT a šéfredaktora revue Svět a divadlo… Všichni potvrdili mé výhradní autorství. Do již rozjetého schvalovacího procesu jsem vstoupil a proces jsem vyhrál. Jenže vítězství je to Pyrrhovo. 
Jelikož jsem název již předtím poskytl do užívání vlastnímu sdružení, jsem nucen jeho užívání sdružením nadále strpět. Takže jsem 25.000, Kč vyhodil oknem. Mohl jsem se dál soudit, ale to bych si musel připravit dalších 40.000,- Kč, aby soud vůbec začal. Takže dnes existují v Praze dvě Bohnické divadelní společnosti. Jen jedna je originál a má ochrannou známku - ta naše. Ta druhá, co vystupuje na Mezi ploty – my ne - jak to jinak říct, je podvod a krádež Venduly Kodetové.

Když jsem z Citadely, z mého životního počinu, před kolaudací, odcházel, všichni tehdejší herci BDS šli se mnou, ačkoliv jsem je přemlouval, aby v Citadele zůstali. Nechtěli mít s Vendulou Kodetovou nic společného. Jediný z nich tam zůstal. Měl, při svých těžkých životních problémech, v Citadele zajištěnu práci. Letos jej ale Vendula "Babiš" Kodetová vyštvala. Odešel sám, stejně, jako já - bylo mu dáno najevo, že je nežádoucí.
A to je vlastně konec příběhu. Zbyl článek v revue Svět a divadlo od Karla Krále a jeho rozhovor s MUDr Petrem Rákosem a se mnou, z roku 1992, ted\ z počátků existence BDS. O Kodetové tam, jaksi, ehm, není ani zmínka. O divadle na psychiatrii jsme poprvé s Petrem mluvili v roce 1982, to bylo Vendule Kodetové, asi tak 12 let. 
Nedostal jsem nikdy, ani jednou za těch posledních deset let, jedinou pozvánku na představení, nebo oslavu založení BDS a Citadely. Ale ještě tam po nás něco zbylo: mozaika na chodníku, přede dveřmi do Citadely. Podle mého přání a návrhu ji z mramoru vytvořila moje maminka, sochařka. Díky, mámo.
Když jsem těžce onemocněl, a po ARU a JIPce na Vinohradech jsem ještě skončil i na interně v PNB, ozval se v Citadele hlasitý smích, který se donesl až ke mně. Údajně se tam Ivana Hessová, kterou jsem do Citadely sám přivedl, měla vyjádřit, že jsem konečně tam, kam patřím – v blázinci.
Má to jednu chybku, nebyl jsem v Bohnicích hospitalizován jako psychiatrický pacient, jak si myslela, ale ležel jsem na interně, kvůli vnitřnímu krvácení. Posměch z Citadely, nemocnému člověku, od ženské, která, díky mně, mohla v Citadele provozovat své taneční kurzy, původně proklamované jako možnost terapie, pak ale za nepřiznané školné – placené pěkně z ručky do ručky, bez papírku, paní profesorce Hessové, to je i na mě silná káva. Ne, nestavěl jsem Citadelu jako soukromé, výdělečné studio profesorky Hessové, kde nemusí platit nájem. To si dohodla s Vendulou. A taky bych se nikomu nesmál za to, že je hospitalizován v jakékoli nemocnici.
Dnes už v Citadele nikdo netuší, kdo ji vymyslel, našel pro ni prostory, vybojoval je na úřadě Prahy 1, která je nechtěla poskytnout, pak tam třináct let zadarmo stavěl, sháněl všechna povolení a těšil se na kolaudaci. Netuší to, protože jsem důsledně Vendulou Kodetovou vymazáván z historie „její“ Bohnické, a „její“ Citadely. A jde tak daleko, že vymazala i iniciátora založení BDS, primáře MUDr Petra Rákose, mého přítele, který mi tu myšlenku vnukl a důsledně mě k ní tlačil. Bez Petra by Bohnická nikdy nevznikla. A Vendula Kodetová se mu neštítí naplivat na hrob. Petr totiž, v roce 1994 zemřel. Za iniciátora BDS prohlašuje Kodetová bývalého ředitele MUDr Zdeňka Bašného, místo Petra. (viz HATE FREE CULTURE – You tube) Proč? Protože se jí Petr nehodí do její vyprávěnky o tom, jak založila BDS. Zdeněk Bašný je, shodou okolností a bohužel pro ni, jeden ze svědků, jenž napsal své vyjádření k založení BDS a autorství jeho jména, v tom smyslu, že skutečným zakladatelem i autorem názvu jsem já. Kromě jiného, on sám v něm zmiňuje Petra Rákose, jako iniciátora založení BDS. Psychopatovi v sukních Vendule „Babiš“ Kodetové, je však všechno jedno. Prochází jí to perfektně. Ne nadarmo o sobě mnoho let tvrdila, že je dcerou herce Jiřího Kodeta. Když se na scéně objevila herečka Bára Kodetová, už jen záhadně připouštěla, že je „z rodiny“. Lidé jí to věřili. Jako Babišovi. Tak proč toho nevyužít, že? 
FAKTA: 
a) Prostory pro Studio Citadela jsem našel já, přes odpor komise pro kulturu a obchod je vyvzdoroval a začal tak uskutečňovat svůj skutečný sen – ovšem ve snu jsem stavěl na Karlově náměstí.
b) Název Studio Citadela vznikl tak, že jsem za zkratky názvu našeho projektu – CTD – odvodil slovo CITADELA. V Ottově slovníku jsem si přečetl, co přesně to slovo znamená a byla to jasná trefa!
c) 1. Národní psychiatrickou cenu profesora Vladimíra Vondráčka jsme obdrželi poté, co jsem projekt přihlásil do soutěže na popud mého přítele PhDr Františka Krcha z Vondráčkovy nadace.
d) Návrh na udělení titulu „nejlepší inscenaci roku“ dostala naše inscenace „Věra, Marie tančí“ od dvou odborníků, pí. Dr. Jany Pilátové a Mgr. Tomáše Žižky, mého kolegy a přítele z „Divadelní poutě“. Tomášovo sdružení Mamapapa pro site-specific projekty sídlilo na patře dvoupodlažní kanceláře Citadely, kterou jsem, vlastníma rukama, postavil.
e) Česká televize natočila a vysílala záznam představení „Věra, Marie tančí“ poté, co jsem k tomu dal popud a materiál mému příteli, šéfu tvůrčí skupiny, Mgr. Ondřeji Šrámkovi.
f) Představení „Věra, Marie tančí“ /a další inscenace/ jsme několik let reprízovali na scéně Divadla Komedie, jelikož jsem byl členem jejího souboru a dojednal to s vedením za přátelský nájem. Vyvrcholením pak bylo naše vystoupení na přehlídce „Otevřená náruč Národního divadla“, kam jsme byli zařazeni díky produkční z Komedie Janě Burianové a zřejmě i mému bývalému šéfovi Michalu Dočekalovi. 
g) Na světovou přehlídku Art and Madness v Münsteru jsme jeli díky tomu, že jsem nepovažoval její německé pořadatele za nafoukané pitomce a neodmítal se s nimi bavit, jako Vendula Kodetová.
h) Do Bruselu jsme jeli hrát díky pozvání mého přítele PHDr Jana Wegera, šéfa terapeutického centra La Bastide tamtéž. 
i) Mnohaletou domovskou scénu v NoD – Roxy jsme měli proto, že jsem s Linhartovou nadací dříve spolupracoval a hrál jsem v Roxy, v představení Hamlet, režiséra J. Nebeského a působení Bohnické v NoDu jsem já dojednal. 
j) Osvědčení „Příklad dobré praxe“ získalo Studio Citadela od Mental Health Europe prostřednictvím České asociace pro psychické zdraví, díky tomu, že jsem, bez Venduly Kodetové, sám vypracoval a podal zprávu o naší činnosti. Při předání osvědčení se Vendula tvářila kysele, pozval jsem ji samozřejmě, ale bylo vidět, jak je jí nepříjemné, že jsem to psal sám, bez ní a úspěšně. Ani na půl huby mi neřekla: tak dík, ty blbečku... 
k) Vendula Kodetová s oblibou tvrdí, že se s tak specifickou dramaturgií v divadelní práci nikde jinde, než v Bohnické, nepotkala. Bodejť by ano, když žádnou dramaturgii, co já vím, nikdy a nikde nedělala. Ta ví o práci dramaturga v divadle úplné prdlajs. Své „dramaturgické návrhy“ předkládala na kouscích papíru, nepřipravené k divadelní práci a vždy zásadně, ale zásadně, dlouhé týdny po zahajovací zkoušce. V každém normálním divadle by ji za to brzy vyhodili. Už jsem třeba měsíc se souborem zkoušel a neměl jsem ani kousek scénáře na papíře. Věra Marie tančí, devadesátiminutové představení, jsem vytvářel z vlastní hlavy – k dispozici jsem měl pár nesouvislých vět na jednom listu papíru. Do programu pak naše paní „dramaturgyně“ napsala, že je autorkou námětu - to byly ty čtyři nesouvislé věty - a zbytek je kolektiv. Tak já jsem ten kolektiv. Stejně jako pod choreografií inscenace je podepsaná profesorka Ivana Hessová a já vůbec. Proč taky, já jsem postavil pohybově a choreograficky jenom celé představení, paní profesorka však nacvičila celou jednu scénu! Je to opravdu zábavné.
l) Osmnáct let jsem byl šéfem a takřka výlučným režisérem BDS. Udělal jsem něco kolem dvaceti inscenací, počítaje i variety a nekonečné přezkušování rolí pacienty. S BDS spolupracovaly spousty báječných profíků, mých přátel. Výtvarníků, fotografů, scénografů, muzikantů a herců. Po vzniku Bohnické - original si s námi zahráli třeba Petr Vaněk, 
Ondřej BauerHana Seidlová a David Matasek ve Starém náckovi, původní hře, jejíž téma jsem v sobě léta nosil a pak ji nechal napsat M. Komárkem. Napsal báječnou hru.

O zásluhách Venduly Kodetové (nebylo jich vůbec málo) se rozepisovat nebudu, ona sama, jak patrno, je šíří velmi důsledně. Ovšem tak, abychom v historii Bohnické divadelní společnosti ani já, ani MUDr Petr Rákos, nefigurovali.
***********************************************************
První fotka je z roku 2002, kdy nás v Citadele vyplavila povodeň, ta druhá je od Bohdana Holomíčka, v Cafégaleriii Citadela, když jsem tam ještě směl sedět a pít kafe.Třetí fotka je z NoDu, ze Tří sester A. P. Čechova, které jsem si dramaturgicky připravil a jejich text upravil já sám. Čtvrtá fotka je z Ubu králem, dramaturgie, úprava textu a jako vždy i režie - Martin Učík. A tak bych mohl pokračovat dlouho. Jedinou režii u nás, kromě mě, dělal Ĺubor Šplíchal. A byl z "dramaturgyně" Kodetové, naprosto zoufalý. Nechápal jak to s ní můžu vydržet. No, asi jsem už byl zvyklý... Milana Tomeše, který s nápadem dělat Tři sestry přišel, připravila . Kodetová málem o rozum a žádala, abych jej rozhodně vyhodil z Citadely a BDS. Na to bych jí byl dobrej. Neudělal jsem to. Ona mu ale tak znepříjemnila život, že skřípaje zabama, sám prchnul.

Jak patrno, běhá mezi námi dost sociopatů, velmi schopných lhát, podvádět, krást cizí nápady, přisvojovat si je, vydávat se za někoho jiného, zapřít vlastní rodiče, všechny okolo dokonale zmanipulovat a všechno jim díky jejich prohnanosti, pořád vychází. A člověk jen zírá, jak je to možné. Mezi ně patří i Mgr a Mga Vendula Kodetová.

Fotka uživatele Martin Učík.

Fotka uživatele Martin Učík.Fotka uživatele Martin Učík.

Fotka uživatele Martin Učík.

 

 

Začátek formuláře

To se mi líbí

KomentářSdílet

19Barbara Dillard, Boban Roztočil a 17 dalších

7 sdílení

15 komentářů

Komentáře

Zdenek Merta

Zdenek Merta Smutné.

Spravovat

To se mi líbíZobrazit další reakce

 · Odpovědět · 2 d

Petr Calda

Petr Calda Vyměnim Kodetovou za Čížkovského.

Spravovat

To se mi líbíZobrazit další reakce

 · Odpovědět · 2 d

Martin Učík

Martin Učík Petře, eště něco přihoď!

Spravovat

To se mi líbíZobrazit další reakce

 · Odpovědět · 2 d

Ronka Pejskarová

Ronka Pejskarová To víš,vyčůranost vládne. https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/f95/1/16/1f629.png

 

Rubriky

ARCHA VYPLOUVÁ Z BOHNIC

Příspěvků: 0

Příspěvky

Kdože to založil?!

3. 6. 2018

 

vyjádření Karla Krále, šéfredaktora divadelní revue SAD

16. 12. 2016

 

Vyjádření pana ředitele Psychiatrické léčebny v Bohnicích /1990 - 2005/, MUDr Zdeňka Bašného

20. 6. 2010

svědectví ředitele PL Bohnice o autorství projektu a názvu divadelní společnosti

 

Vyjádření hlavního ošetřovatele Bc.Jana Křičky a MUDr Martina Petrovského, PL Bohnice

25. 11. 2008

Ukradený název divadelní společnosti a jak to bylo...