Jdi na obsah Jdi na menu
 


Martin Učík: UFOUN JE KAMARÁD

7. 6. 2018

 Martin Učík vulgo Dr. Ulius Orák:

Ufoun je kamarád

rakvičkové divadlo - sci-fi horor pro zlobivé lidi

psáno pro

ŽIŽKOVSKÉ RAKVIČKOVÉ DIVADLO

dceřiný spolek Bohnické Divadelní Společnosti ®

Daniel Meier: impro pro housle

 

Postavy:                   František, chlapec nanicovatej

                                 Maminka Františkova, milující fůrie

                                 Ošetřovatel léčebného ústavu, pedofil

                                 Famulus ústavní zřízenec

                                 Doktor Psychouš, psychiatr

                                 skupina letících UFOunů

                     

/Jakákoli podobnost s personálem a událostmi v Bohnické psychiatrické nemocnici je čistě náhodná/

 

Ouverture

úvodní skladba: Daniel Meier – houslové improvizace – přicházejí, jeden po druhém, další „muzikanti“ a po počáteční disharmonii v hudbě i náladě, zrodí se orchestr/

 

I. Před domem, ve Františkově skrýši a u sousedů

František, Matka

Matka:              Frantóóóóó! Františku!  Neviděli jste Františka? No tak, kdepak jsi, už je noc, zase někde koukáš po hvězdách, nastydneš se mi a já tě budu muset léčit. Kde jenom ten kluk může být? Že by se schoval do svého pokojíčku? - Tady není. Á, tak to on bude určitě u sousedů, narodili se jim přeci malí králíčkové. - Tady taky není. Franto! Kde si!

Františku, Františku, pojď domů, uvařila jsem ti dobrou polívčičku. Je dobrá, výtečná s mrkvičkou … blé, /blinká/  s kapustičkou… blé, s pórečkem! Já jdu radši dál od toho hrnce.  Franto!  Franto! … A tak víš co? Zůstaň si kde si a já si jdu nalakovat nehty na nohou.

František:          /schovaný, vzdychne/ Je mi tak smutno, … zase nepřiletěli. Ale určitě přiletí, včera se mi o nich zdálo. Byli krásní, zelení, červení, a ten modrý, jak se na mě krásně usmíval! /tluče hlavou do zdi/ Jsem tak sám, nemám žádné kamarády.

Matka:              /zařve Františkovi za uchem,  vyděsí ho/ Á!!! Tady si, tak pojď, jdeme na polívčičku. Ťapy, Ťapy,  Ťapy…

František:          Né, mami, já nechci, já nemám hlad! Mami!

Matka:              „Nemám hlad“ neznám a „nechci“ neexistuje! - Františku?!!! Zpátky!!!

František:          Né, mami. Fuj. Mami, né. /Matka ho ohrožuje lžící s polívkou, František prská/

Matka:              Na, papej! /strká mu lžíci do pusy, páčí mu zuby/ Ale jo, jen si dej.

František:          /plive, prská/ Maminko ne, nenuť mě. /prská/       

Matka:              /nový pokus/  No jen papej, je dobrá, výborná.

František:          /prská/  Fuj. Blé.

Matka:              Zase s´ to celý vyžbryndal. Tak to uděláme jinak. Zapoj se za mě a jdeme na polívčičku! /hra na vláček/

/rozjedou se, Franta mizí opačným směrem/

Matka:              /matka se u hrnce ohlédne/  Franto!!! Kde si?! Já jsem jasně řekla, zapoj se za mě a jdeme na polívčičku! /František se zapojí/ Seš zapojenej? A jdeme na polívčičku! /mašinka a vagónek/  Hú!! Šš šš šš...

/rozejdou se na opačné strany/

No Franto?!!!

František:          Já nechci polívku!

Matka:              Jaký nechci!?

František:          Dej mi pokoj!

Matka:              Jaký dej mi pokoj, jaký dej mi pokoj?!

/vrhá se na Františka, rve jej k hrnci/

František:          /přetahují se, František se vznáší nad hrncem/ Jé, mamííí, párky!

Matka:              To nejsou párky! To je mrkev!!!         /vrazí nu hlavu do horké polívky/

František:          /topí se, pak/ Né. Au!!! Dyť je horká.

Matka:              Je studená! /matka ho topí, František bublá, prská, matka ho mlátí lžící do hlavy, František se vysmekne z hrnce a kašle/

Matka:              /láskyplně/ Tak jaká byla polívčička?

František:          /kňourá/ Dobrá. Brrr.

Matka:              Dobrá, viď? To vidím, spapal s´ ji úplně všechnu. A vyndej si ty nudle z pusy a z nosu, když se mnou mluvíš! Víš, že je neslušné mluvit s plnou pusou! No. Tak se mi zdá, poslední dobou, že seš ňákej nanicovatej. Ty kluku. Podívej se na mě! - No jo, seš nanicovatej! Pojď sem ke mně blíž, neutíkej mi nikam! Já s tebou mluvím! Tvoje hodná maminka s tebou mluví. Tak mi nikam neutíkej. Podívej se na mě, - půjdeš k doktorovi, protože seš nanicovatej. Vyčisti si zuby, uši, nohy, ruce, vrať se, hlavu, břicho, vrať se, záda, prdýlku, vrať se, pindíka!  

František:          /vyjekne/

Matka:              No a ... pusinku! /dá Frantovi pořádného hudlana, ten lapá po dechu/ A já se jdu dívat na Ordinaci. Dobrou noc, mám tě ráda. /zpívá si znělku/

 

/hudební mezihra, přestavba na přijímací kancelář ústavu/

 

II. V léčebném ústavě

František, Ošetřovatel

Ošetřovatel:       Další.

František:          Dobrý den.

Ošetřovatel:       Dobrý den. Vaše jméno prosím.

František:          František.     

Ošetřovatel:       František. Vaše příjmení?

František:          Vocásek.

Ošetřovatel:       Vocásek. /směje se/ Pardon. Kdypak jste se narodil?

František:          Ve středu.

Ošetřovatel:       /píše/ Ve středu. - Ale já myslím přesné datum.

František:          6. 4. 2004

Ošetřovatel:       6. 4. 1994. /překvapeně pokukuje/ No, ale to vám řeknu, na to, že jste se narodil v roce 1994, vypadáte dost dobře, řekl bych, zachovale.

František:          Ale né devatenáct set devadesát čtyři, dva tisíce čtyři!

Ošetřovatel:       Dva tisíce…! - No, osobo, proč mi tady uvádíte nepravdivé informace, já zde pak musím škrtat. Víte co je to zdravotnický dotazník?! 

František:          /zkroušeně/ Pardon.

Ošetřovatel:       2004…Máte psa?  

František:          Ne, fenu.

Ošetřovatel:       Psa nemá. Máte blechy?

František:          Nemám.

Ošetřovatel:       Taky nemá. - Měl jste někdy příušnice?

František:          Jako malej.

Ošetřovatel:       V úúútlééém dětstvííí... - Máte ňáké sestřenice?

František:          Ne.

Ošetřovatel:       Nemá. Nosíte náušnice?

František:          Nenosím.

Ošetřovatel:       Nenosí. A teď mi povězte Františku, copak vás k nám vlastně přivádí?

František:          Je mi smutno.

Ošetřovatel:       Tak vám je smutno?! Nebojte se, u nás se budete mít opravdu nádherně. Já vám ukážu váš pokojíček, ten je útulný, řekl bych jako klícka!!! /lítá z rohu do rohu/ -  A až uvidíte ústavní pyžámko, no to je učiněná radost! /ošetřovatel se rozplývá nadšením, až se z toho vznáší po místnosti, František se schovává/  - Františku, hůů, kdepak jste, i vy jeden dětino. Kuk. Že vy si se mnou chcete hrát na schovávanou?! No tak Františku, haló, hůů, hůůů, Františku. No tak, Františku, /uvidí jej/ slezte z toho lustru. Kdepak jste. Františku, haló! Nebojte se.

                          /hra na schovávanou, pak couvají zády k sobě, srážka, Ošetřovatel Františka lapí/

František:          /kříčí/ Ááá. Né, né, já nechci. Ne, né, né. Mamííí!

Ošetřovatel:       Františku, vám se opravdu nelíbí pokojík? /mne si ruce/ Nebojte, časem se vám zalíbí!!! Fámule! Fámule! Hoď na něj sít“

Fámulus:           /objeví se/ Bl, bl, bl… /lapí Františka do sítě/ -

Ošetřovatel        Přines rakvičku, máme do ní nového nájemníka!

Famulus            Bl, bl, bl, bl… /přistrká rakvičku na scénu/

Ošetřovatel        /otevře rakev, z ní vykukují potkani/ Co to má znamenat?! Fámule?! Co tam dělají ti potkani?! Že tys zase dlouho v rakvičkárně neuklízel!!! Že se ti tam udělali potkani! Já tě přetrhnu, se mi zdá!!!

Famulus            Bl, bl, bl..  /zahuhlá a odtáhne rakvičku ze scény/

Ošetřovatel        /sedne si na pytel s Františkem/  Práce, práce, pořád jen práce. A pak, co s těma mrtvolkama, porád?! Vrátit domů to nejde, ve sběru to nechtěj, ústavní hřbitov je už plnej jak láhev okurek… - no nic. Hodíme ho do rokle! /odklidí Františka/ A zaplatí to kdo! Pojišťovna! Ta zas bude pěkně klopit!!!

/hudební předěl, přestavba na ústavní pokojík

III. Ústavní pokojík

František, Ošetřovatel, později Doktor

/František v posteli spí, Ošetřovatel krouží okolo, třikrát se neslyšně skloní nad Františkem a zblízka ho očumuje/

Ošetřovatel:       /nad Františkem tiše krouží jak sup - probudí ho/

František:          /se probudí a lekne se/

Ošetřovatel:       Františku, vy jste nespal.

František:          Spal jsem, ale vy jste mě vzbudil.

Ošetřovatel:       Nespal!

František:          Spal, ale vy jste mě strašně vylekal.    

Ošetřovatel:       Tak vy jste tedy spal?! - A copak se vám zdálo?

František:          Zdálo se mi o Ufonech. Byli takoví krásní, barevní…    

Ošetřovatel:       No to je zajímavé, nespal a zdálo se mu o ufonech. Nedá se nic dělat Františku, budete muset dostat injekci.

František:          Injekci? Já nechci injekci.

Ošetřovatel:       Co je to, prosím vás, za slovo: „nechci“. Takové slovo neznám. Takové slovo neexistuje. Dostanete injekci a basta! A nemusíte se bát. Ta vás nebude ani bolet, bude maličká jako včelička. Už tam běžím. Hned jsem zpátky, nebojte se Františku.  /objeví se s obří injekcí/  Hup.  Kdepak jste?  - No tak Františku! Františku, když budete hodný, tak vám dám bonbón.

/honička/

František:          Já nechci bonbón.

Ošetřovatel:       Františku! Tak vám dám tedy dva bonbóny.

František:          Já nechci dva bonbóny.

Ošetřovatel:       Františku! Tak tedy tři bonbóny, ale to je nejvyšší možná nabídka.

František:          Já nechci tři bonbóny.

Ošetřovatel:       Františku, když budete hodný a nebudete dělat problémy, tak vám třeba v závodní jídelně uvaří ňákou obzvlášť dobrou zeleninovou polívčičku!

František:          Blééé, bléé.

Ošetřovatel:       Františku, jestliže toho okamžitě nenecháte, tak zavolám pana doktora. Ten vám ukáže co proto! - Nic? Dobře. Zavinil jste si to sám! Pane doktore, pane doktore!!!

/Ošetřovatel odchází. Přitančí doktor, blouzní, zpívá./

Doktor:             Olalaíí, olalalílů, olalaííí, olaluůů.

František:          Pane doktore, vy ale máte dobrou náladu, že si zpíváte! To jsem rád, že jste přišel. Už jsem se tu bál! Pane doktore, tady jsem! Haló!

Doktor:             /Františka nevidí, nesouvisle blábolí, vykřikuje a pozpěvuje/

František:          Pane doktore, co se vám stalo?

Doktor:             Pšššš. Ještě nepřiletěli!

František:          Kdo? Pane doktore?

Doktor:             Pšššš. Nejmenovat. Olalaíí.

František:           Pane doktore, já vám nerozumím! Kdo nepřiletěl? Koho nejmenovat? Pomozte mi někdo, ten pan doktor je asi taky chudák nemocný!

Doktor:              Kdo je tu nemocný?! Koho je třeba vyšetřit? Může se dostat kůň do nebe? I vy lišáci, já vás už dlouho pozoruju, nehejbat s tím kostelem! To je znamení pro ně! Tady se bude přistávat! Všichni stranou, ať do vás nenarazí!!!

František:           Jejdanánku! Ten pan doktor asi nepapal zdravou polívčičku, že mu tak haraší! Ale přiletět by mohli! Ufouni! A vzít mě s sebou pryč! Do kosmu! Tady se to už nedá vydržet!

Ošetřovatel:       /objeví se, zařve a zaútočí na Františka, omylem píchne injekci do pana doktora, ten hekne a skácí se/

František:          Jéje! To bych dopad.

Ošetřovatel:       Ježišimarija, pane doktore, co je s vámi? Františku, co jste to udělal?

/Famulus opatrně nakukuje/   

František:          Já? Já vás viděl.

Ošetřovatel:       Co jste viděl? Vy jste napadl svého ošetřujícího lékaře!

František:          To není pravda. To vy jste ho píchnul do zadku!

Ošetřovatel:       Františku, vy jste nesvéprávná osoba. Komu z nás dvou, si myslíte, že soud uvěří?!!!

František:          Já to dosvědčím!!!

Ošetřovatel:       Co, dosvědčíš?! Jak, dosvědčíš?!!! Já ti ukážu…!!! /vrhne se na Františka a perou se/

Oba křičí:          Aůůů. Aůů. Aůůů.

                          /František v hrůze mlátí ošetřovatelem o postel a stále křičí. Ošetřovatel dostane srdeční záchvat, omdlí/

František:          Haló proberte se. Vstávejte. /přebíhá, křísí i doktora/  Haló pane doktore! Proberte se! Haló! /přebíhá mezi oběma a křísí je, mlátí jimi o zem, hlavičky hlasitě tlučou do podlahy/

František:          Co je vám? Zkusíme dýchání z úst do úst.

/František oživuje Ošetřovatele, ten se vzpamatuje a začne jej  líbat/

Ošetřovatel:       /nadšeně vrní/ Óóóó´!!! Ty ďáble. /ozve se tango, Ošetřovatel se tanečním krokem blíží k Františkovi/ Tohle jsem vážně nečekal. /tančí spolu tango/ Vše je odpuštěno. Já se postarám o pana doktora a ty tady na mě zatím počkej. /Ošetřovatel a Famulus přitáhnou rakvičku a strčí do ní doktora/ Tak pa pa, pa pa, pa! /Ošetřovatel a Famulus  odnesou rakev s doktorem/

 

IV. Františkův odlet

František a Ufouni

/hudební mezihra/

František:          To je ale divný svět, buď mi nutí polívku, nebo injekci. Pan ošetřovatel mě chce líbat, pan doktor je pošuk. Maminka mě topí v zeleninové polívce. Já už vůbec ničemu nerozumím. /převaluje se/ Já chci odtud pryč!

Ufouni:              /mimozemšťanské zvuky/ Blem, blem.... /přilétají/

František:          Co se to děje? Slyšíte to taky? To jsou divný zvuky. Uááá. Mami. Pomoc. Mami. Mami. Mami.

Ufouni:              Neboj se Františku…uuuu.

František:          Kdo jste? Já vás neznám! Jste to vy, ufouni? /Ufoun jej lechtá v uchu/ Áááá! To to lechtá!!! - Iííííaaaaííííí.

Ufouni:              My jsme přiletěli za tebou… ouououou.

František:          Vy existujete? A všichni mi tvrdili, že nejste. Vemte mě odsud pryč.

Ufouni:              Kvůli tomu jsme tady.

František:          Poletíme, poletíme. Sbohem mamííí. Sbohem polívko, už tě nikdy nebudu jíst, sbohem náušnice, sbohem příušnice, sbohem zdravotnický dotazníku!!!

Maminka:         /objeví se/ Františku! No co to... kam to zas letíš?!!!

František:          /lítá nad dětmi/ Ále, mami, letím s ufounama na Mars!

Maminka:         /objeví se/ Tak to jó! Hlavně tam nezlob a vrať se včas na polívku, uvařila jsem ti výýýbornou, pááárkovou!!!

František:          Jé, mami, pááárkovou, tu já mám nejradši! Sbohem děti, čau, čau, čau!!!! Já letím!!!!

/herci vycházejí zpoza kulis, mávají „létajícími“ marťánky na tyčkách, mávají Františkovi, děti pomáhají, František odlétá/

Herci                  Ahóóój!!!

/píseň/                Ufoun je kamarád

S ním si každý hraje rád

Ufoun je kamarád

S ním si budem hrát.

 

/herci učí děti zpívat písničku, sólový zpěv, hra s loutkami/

 

KONEC

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky UFOUN JE KAMARÁD